Kategorie
Novinka
Odkazy

    

Hubnutí jako cíl aneb najděme si správnou motivaci

A tak tu máme nový rok. (Máme ho sice už měsíc, ale nevadí…)

Máme tak za sebou i Vánoce, oslavu konce starého a začátku nového roku. A to mimo jiné znamená hromady jídla a pití. Umíte si představit Vánoce bez bramborového salátu nebo Silvestr bez nějakého toho zobání ? Já tedy ne… Je pravda, že když vidíme salát doma na Štědrý den, na návštěvě u rodiny na 1. svátek vánoční a ještě další den nám někdo z příbuzenstva přihraje plnou mísu s tím, že zbylo a je třeba to sníst, máme pocit, že nám ty brambory lezou už i ušima a po další lžíci praskneme a nechceme to zase alespoň ten rok vidět. V noci nás pronásledují noční můry, ve kterých nás nahánějí brambory topící se v majonéze… Ale ani to nám nezabrání v tom, abychom do sebe na Silvestra nenacpali alespoň pár chlebíčků nebo nějakou tu jednohubku. Aby nám nebylo po půlnočním šampusu zle… přeci.

Ale jak víme, tak každá sranda něco stojí. Tohle brutální vánočně-silvestrovské veselí si většinou vybere svou daň na naší „štíhlé linii“ a jsme z toho celí zmožení. A i proto je začátek nového roku vždy ideální dobou pro zásadní rozhodnutí, někdy v podobě novoročních předsevzetí. A kromě omezení kouření je hubnutí právě jedním z těch nejčastějších. Někdo si naordinuje super novou dietu, někdo koupí permanentku do fitka, někdo prostě nasadí zdravější životní styl, ať už to znamená cokoliv… To vše s vidinou uspokojení při pohledu do zrcadla a pochvalných komentářů od našeho okolí. A tak se do toho pouštíme plni nadšení a odhodlání.

A první dny se nás nadšení dokonce i drží. Pravidelně chodíme cvičit nebo běhat, snažíme se jíst více ovoce a zeleniny, večer před spaním už se držíme zkrátka a nedovolíme si už nic, radši se napijeme. A úzkostně pozorujeme výsledek našeho úsilí, možná si dokonce vedeme zápisky.

Po pár dnech už ale přestává veškerá legrace. Po cvičení nás všechno bolí, máme strašnou chuť na čokoládu nebo na zmrzlinu, kterou jsme si od začátku roku odepírali. Práce nás psychicky i fyzicky ždíme a máme si jít pak ještě na hodinu sednout do posilovny? No… možná zítra. A jsme na nejlepší cestě se na všechno vykašlat a vrátit se do zajetých kolejí.

Kudy z toho tedy ven? V první řadě na sebe zkusme nebýt tak tvrdí… Trochu nám po svátcích narostl tukový polštářek? Ono se nic nestane, když ho neshodíme za týden. Chceme radikálně změnit své návyky? Fajn, ale zkusme to postupně a neokrádejme se o drobné radosti. Pár kostiček čokolády nám ublíží méně, než když dostaneme cukrový absťák a vyjíme lednici, mrazák a ještě zajdeme k sousedům… A hlavně, nenuťme se do něčeho, co je nám vyloženě proti srsti. Každý jsme jiný a není pro každého makat na posilovacích strojích. Někdo si při běhu úžasně vyčistí hlavu a nabije se energií, někomu je tenhle druh pohybu úplně cizí. Najděme si proto aktivitu, která nám bude blízká a na kterou se budeme těšit místo toho, abychom se nutili cvičit proto, abychom zhubli.

Já například nikdy nebyla ani na zmíněnou posilovnu ani na běhání. Můj vrcholný výkon je doběhnout pár metrů na autobus a jsem ráda, když se stihnu vydýchat, než vystoupím. Přesto jsem ale dokázala najít něco, co mě rozhýbe, připomene svalům, že existují, a ještě mě to baví.

O Port de bras by asi většina lidí usoudila, že jde o cvičení pro ženské… a asi to tak opravdu bude. Paradoxem je, že ho vymyslel chlap! Ale představa sestavy za doprovodu hudby pro pány asi skutečně není to pravé ořechové. Ale pro mě a spoustu dalších ženských je zcela ideální. Cvičení není moc rychlé, takže ho i moje astmatické dýchací ústrojí utáhne bez farmaceutické pomoci, krásně si při něm srovnám záda a ještě dám přiměřeně zabrat těm správným svalům. Že jste o Port de bras nikdy neslyšeli? To nejste rozhodně sami. Většina reakcí, které jsem zaznamenala směrem k mojí každotýdenní aktivitě je: „A to je co?“ Mohla bych se snažit popisovat cvičení vycházející z baletu, klasického tance a bůh ví čeho ještě, ale ukázka od samotného zakladatele (ten sympaťák vepředu) řekne asi mnohem víc… (A ta hudba!)

No nevypadá to krásně a elegantně? Přesně tak se budete u tohohle cvičení i cítit. Možná ne hned na první lekci, ale na té druhé nebo třetí už určitě…

Třeba jsem někomu právě dala ten správný tip, třeba jste právě vy zaměření úplně jinak. Tak jako tak, hledejte to pravé pro vás. Něco určitě najdete. A nebyli bychom to my, abychom vám nedoporučili inspiraci v knihách. Je z čeho vybírat!

Ovšem tou nejjednodušší a nejlevnější cestou je vyměnit občas obvyklý dopravní prostředek za ten, který máme neustále u sebe – naše nohy. Tak pokud nedojíždíte do práce zrovna desítky kilometrů, zkuste si někdy přivstat a dojít do práce pěšky. Nebo vyrazte s rodinou na výlet nebo jen na krátkou procházku. Vždyť právě chůze je pro nás tím úplně nejpřirozenějším pohybem. A co po cestě uvidíte a zažijete, to je jen ta pomyslná třešnička na dortu.

Autor: Diana

6.2.2015