Kategorie
Novinka

Hadonoš - oba díly SLEVA

Naše cena: 495.00 Kč

Odkazy

    

I kočka ráda maso aneb BARF není jen pro staré a nemocné psy – díl 1.

Jak to všechno začalo

Když jsem přemýšlela, o které knize se zmínit jako o první, zapůsobila souhra náhod podpořená faktem, že jsem nenapravitelný zvířátkomil. A ta souhra náhod? Inu již nějakou dobu se mi povalovala v knihovně rozečtená kniha „Kočky by kupovaly myši“, kterou jsem kdysi pořídila pod vlivem prvního dojmu, že se bude jednat možná o jakési humorné vyprávění o kočičích radostech a strastech. Její podtitul „Černá kniha o krmivech pro zvířata“ pozornějšího čtenáře ovšem rychle vyvede z omylu. Nejde rozhodně o lehkou četbu na nedělní odpoledne, majitelům domácích mazlíčků bych jí však předepsala jako povinnou literaturu. Možná by se jim totiž pak otevřely oči stejně jako mně. Pro představu jen anotace uvedená na deskách knihy:

„Pokud někdo věří reklamě, je prý pro naše zvířata dost dobré jen to nejlepší. Realita vypadá jinak: „chutné“ krmivo pro psy a kočky se vyrábí v čarodějné kuchyni z všeho možného, vylepšeného aromatickými látkami a látkami, zlepšujícími chuť a vůni. Kromě odpadu se do misek našich miláčků dostávají i kaly z odpadních vod, bakterie a plísně. Zvířata trpí a mohou onemocnět. A nejen zvířata, ale i člověk, když je požije. Šokující skutečnosti, perfektní rešerše – reklama a pravda při výrobě krmiv.“

Že se nedozvídáme vlastně nic nového a tohle všechno jsou jen známé informace poskládané šikovně do jednoho sdělení? Vlastně to tak i je (byť minimálně kaly z úpravy odpadních vod bych v krmivu přeci jen nečekala), ale ono právě to pečlivé sestavení prostých faktů do jedné publikace vám nasadí do hlavy tu vtíravou myšlenku, že tohle je zatraceně špatně. A co hůř, že jste coby majitel dvou koček součástí tohohle businessu, ve kterém očividně nejde úplně tak o to, aby měli pejsci a kočičky spokojená bříška, ale aby si majitelé gigantických společností připsali ke stavu svého konta další nulu. Bylo by naivní myslet si opak. A přestože si mnozí z nás jsou tohoto problému vědomi, raději přivíráme oči a zůstáváme vůči realitě hluší a slepí. Chceme totiž, aby naše zvířata byla spokojená a zdravá, ale chceme také, aby nás výdaje za jejich potřeby nezruinovaly a aby nám péče o ně nezabrala více drahocenného času, než je nutné. Někdo z nás by byl raději sám o hladu, aby měl jeho mazel vše, co potřebuje, někdo má ale větší rodinu a omezený příjem. Rádi proto uvěříme, že zvířatům v podobě granulí, konzerv, taštiček, paštiček, kostiček, křupiček a dalšík –ček dopřáváme skutečně to nejlepší. Vidíme radost v očích psa a kočky, když saháme na ono kouzelné místo, kde jsou schované granule a pamlsky a to očekávání, kdy přistanou v misce. Když jsou šťastní oni, jsme i my. A to výrobci krmiv dobře vědí. Investují proto nemalé částky za chemikálie, jejichž úkolem je zajistit to, aby granulky skutečně voněly i chutnaly božsky a naši mazlíci se jich nemohli nabažit. A jsme zase na začátku.

Už teď ale víme, že nejsnazší řešení výživy zvířat, které je nám navíc ze všech stran podstrkováno jako ideální, zas takový ideál asi nebude. Takže co s tím? Pořád tu máme dvě hladové kočky, které nám budou ráno tancovat po hlavě, dokud nebude mistička plná. A tady přichází ta druhá část souhry náhod, která mě vedla až k sepsání tohohle proudu myšlenek… Ve správnou dobu se mi dostala totiž do ruky další kniha. „Zdravá výživa pro starého nebo nemocného psa: Syrová strava BARF“ sice nezní jako ideální příručka pro starostlivou lidskou kočičí matku, ale za předpokladu, že tato osoba již současně někdy slyšela o BARFu a je zároveň znepokojena nabídkou průmyslových krmiv, už máme celkem slušný základ pro začátek velkého výzkumu. A na konci tohoto pátrání je jedno malé (i když možná poměrně zásadní) rozhodnutí vhodit pytel s granulemi do kontejneru a naplnit mrazák masem.

Pod zkratkou BARF, nejčastěji nyní vykládané jako Bones and raw food, se totiž skrývá způsob krmení zvířat přirozeným způsobem – tedy syrovou stravou. Ač nemám to srdce předhazovat svým bestiím celé myši a potkany, které bych nejraději umazlila, je třeba si přiznat, že kočky by skutečně kupovaly myši. I ty naše věčně rozespalé na gauči se povalující koule chlupů mají v sobě totiž srdce tygra. Kdo viděl někdy kočku, která zrovna zbystřila pavouka nebo jinou havěť, ví, o čem mluvím… Kdo našel někdy v posteli ještě živou myš, má zážitek navždy… A tak se musíme smířit s tím, že naše předoucí klubíčka jsou dravé šelmy se dvěma řadami ostrých tesáků, trávícím systémem uzpůsobeným na zpracování živočišné potravy a specifickými potřebami. A když se je snažíme ošidit náhražkou semletou ze zbytků všeho druhu, zahuštěnou zrním a ochucenou a ovoněnou tak, aby to zvíře mělo vůbec zájem žrát, koledujeme si o malér. Ten se samozřejmě dostavit vůbec nemusí, ale chceme to riskovat? Já už z obav o zdraví svých zvířecích dětiček vyměnila původní granule za jinou superznačku s recepturou bez obilovin, ale zkusím zajít ještě dál.

Na závěr by bylo asi vhodné zmínit se blíže o knize, kvůli které jsem vůbec začala tuhle esej sepisovat. „Zdravá výživa pro starého nebo nemocného psa: Syrová strava BARF“, jak název napovídá, je určena především majitelům psů, kteří se potýkají s nějakými zdravotními problémy, a chtějí je řešit změnou jídelníčku svého svěřence. Dá se říci, že jde o nadstavbu úspěšné knihy „BARF: Zdravá výživa pro psa“, která je bohužel v současné době rozprodaná. Rady v ní najdou ale nejen majitelé psů, kteří již mají nějaký zdravotní problém, ale i ti, kteří se jim chtějí vyvarovat. Její autorka Simon Swanie se krmením BARFem dlouhodobě zabývá a předává takto své zkušenosti i českým čtenářům. Více informací ZDE

A kdo by měl zájem rozšířit si obzory v oblasti průmyslové výroby krmiv, má nyní možnost, neboť nabízím exkluzivně svůj výtisk nyní už dočtené „Černé knihy o krmivech pro zvířata“ v našem antikvariátu.

Jaký jsme měli u micin s masovým jídelníčkem úspěch a jakou díru nám tahle iniciativa zanechala v peněženkách, bude možná předmětem dílu 2.

Autor: Diana

29.9.2014